Procitnuv ku věčnosti lásky

Příběh o Lásce takové, jaká je. O Lásce, jež otevírá cestu ven z pochybností. O Lásce, jež je tou nejsilnější pralátkou ve vesmíru…

Procitnuv ku věčnosti lásky… Soubor kratších příběhů a básní, jež vypráví autor, tvořící souvislý děj dvou milujících se lidí, kteří se přes momenty pochybností, až po okamžiky procitnutí ku věčnosti lásky, dostávají k pointě důvěry, lásky a odevzdanosti… Příběhy jsou slazené filozofickými myšlenkami a provázené autentickými ilustracemi… Toto dílo Vás unese do středobodu lásky, jež je bezpodmínečná, přesto plná intuice i racionality.

Láska je věčná a pravda vítězí…

V Tobě

Ve Tvé kráse
se zapadajícím sluncem…
Vídávám často
Tvou něhu, Tvůj svět…

Jak býti být blíže
čistotě přírody,
slanosti moře?
Jak zaslechnout noc?

Tak blízko…
Vím přece…

Ve Tvém náručí…
nacházím se…

Sen (úryvek z povídky)

*

Když došli na pláž, spatřili indigové moře. Temné a čiré. Ve vzduchu vál jižní vítr společně se vzpomínkami, kdy znal jen sám sebe. Se vzpomínkami na dobu, kdy ještě netušil, kdo je Ten nad ním. A nyní i nad nimi.

„Měl by ses rozhodnout…“ pokračovala v jejich rozhovoru, který přerušili, když si cestou na pláž kupovali kafe. „Pokud budeš chtít, řekneš mi to. Pokud ne, zůstane to jen mezi tebou a tvým srdcem…“

Nakonec se rozhodl. Vzal Ji za ruku, pohladil Ji a vydali se na cestu podél moře. Slunce občas vyšlo za mraky. Na chvíli se rozzářilo a jeho paprsky pronikly skrz temné moře, na kterém se nato roztřpytilo množství střípků odrážejících se zpět k nebi. Došli až do míst, kde byli na široký dohled jen oni dva.

*

„V tom snu jsi nebyla fyzicky přítomná. Byl tam však Tvůj duch a atmosféra. Byla jsi všude. Avšak čistě duchovně. A já stále něco hledal a vždy, když jsem to našel, tak Tvůj duch, atmosféra, vše Tvé zmizelo. Potom, vždy těsně před probuzením, jsem Tě ucítil fyzicky. A taky v tom snu spatřil. Měla jsi na sobě červené šaty a v místnosti, ve které jsem se ocitl, byla na bílém stole ve váze červená růže. Čišela z Tebe důvěra, ale také ráznost, a nad Tebou se vznášel záhadný otazník pravdy. Potom jsi mě políbila a já se vzbudil…“

*